| Descripton | Na vyvýšenině v západní části obce. - Původní kostel písemně poprvé uváděn r. 1352 v soupisu papežských desátků jako farní, jeho podoba však není známa. Nový kostel byl postaven r. 1571 za Jiřího Cetenského z Cetně, opraven a vyzdoben r. 1609. Významná oprava proběhla r. 1736 podle plánu architekta F. I. Préea, další oprava r. 1887 architektem M. Truskem. - Jedná se o goticko renesanční, dvoulodní kostel s polygonálně uzavřeným obdélným presbytářem, k němuž po stranách přiléhají dvě nestejně široké hranolové věže, kryté jehlany, třetí hranolová věž v západním průčelí a přístavek márnice po jižní straně. V severní věži je sakristie s barokním oknem a znakem Cetenských a Valdštejnů. Stěny kostela hladké s opěráky, hrotitá okna bez kružeb. Hlavní portál v západní věži, v ní je předsíň sklenutá valenou klenbou se štukovými žebry. Presbytář sklenut valeně s lunetami, na jeho severní straně půlkruhově zakončený vchod do sakristie v pozdně renesanční kamenné pilířové jónské edikule s volutovým nástavcem, v němž jsou znaky Cetenských a Maternů z Květnice. Triumfální oblouk polokruhový. Hlavní loď sklenuta valenou klenbou s lunetami, dvoulodí rozděleno dvěma hranolovými pilíři, na nich spočívají tři arkády. Ty oddělují užší a nižší severní loď, sklenutou křížovými klenbami, a tribunu v jejím patře, sklenutou rovněž křížově. V západní části lodi je na dvou pilířích kruchta, podklenutá valeně, spojená s úzkou zděnou balkónovitou postranní kruchtou podél jižní stěny hlavní lodi, nesenou také dvěma pilíři. Zábradlí tribuny i balkónu bedněné, v něm vsazeno 12 desek s obrazy apoštolů a světců a 14 desek s výjevy ze života Kristova, snad od Kregera Karga z Würtenberku z r. 1609, podle nizozemských grafických listů. Na klenbě lodi barokní freska "Setkání sv. Václava s Jindřichem Ptáčníkem", nad kruchtou barokní freska "Sv. Václav zakládá školu na Budči", na klenbě presbytáře barokní freska "Sv. Václav s korouhví", vesměs do J. E. Vodňanského z r. 1736, přemalované K. Javůrkem r. 1867. Sakristie v přízemí sklenuta valeně. Pod jižní věží pohřební kaple s náhrobky Maxmiliána Thurn-Taxise a jeho choti Marie Eleonory z r. 1834, sklenutá jako sakristie, otevřená do presbytáře obloukem. Nad hrobkou je oratoř s renesančním kazetovým stropem (malby ze života Krista snad od K. Karga). Prostor nad sakristií je prázdný, otevřený do kostela. - Zařízení: hlavní oltář barokní, portálový, sloupový, z r. 1736 od truhláře P. Vyšohlída z Dobrovice, podle nákresu Fr. I. Préea, s obrazem sv. Václava od Fr. Barbieriho; kazatelna z r. 1736 také od P. Vyšohlída a Fr. I. Préea, s plastikami od Josefa Jelínka z Kosmonos. Pod kruchtou a v boční lodi devět pískovcových renesančních náhrobků, většinou figurálních, Cetenských a Kinských (Vchyňských) ze druhé poloviny 16. stol. - Okolo kostela hřbitov s ohradní zdí a pozdně gotickou bránou. - Ke kostelu se váže pověst o knížeti z vinařického zámku a jeho třech dcerách, které se spolu neustále hádaly. Aby je potrestal, dal kníže postavit na návrší v Sýčině tři věže a v každé z nich jednu dceru uvěznil. Dívky se ve věžích brzy polepšily. Dokonce, když se s jednou z nich, Eliškou, chtěl oženit mladý vladyka z Kokořínska, Eliška souhlasila pouze pod podmínkou, že najde ženichy i pro její sestry. To se vladykovi podařilo a na Vinařicích se slavila veliká svatba. Vinařický kníže potom panství předal svému synovi a ten prý na památku této radostné události nechal z věží vystavět dnešní kostel. Pověst má reální základ; zdejší majitel panství Jan Cetenský měl z prvního manželství dceru Johanku a z druhého Annu a Elišku. Kostel v Sýčině nechal postavit jeho syn Jiří, pozdější hejtman Boleslavského kraje. - Kostel sv. Václava v Sýčině se koncem 20. stol. nacházel v havarijním stavu, na jeho záchranu bylo proto r. 2002 založeno občanské sdružení Kostel Sýčina (zakladatelé manželé Václava a Vlastislav Kopřivovi ze Sýčiny a Milan Matoušek z Mladé Boleslavi).
|
|---|
