Základní vzdělání získal ve Zdicích. V r. 1891 vstoupil do pražského semináře, v červenci 1895 vysvěcen na kněze. Zpočátku kaplan v Praze a v r. 1909 první kaplan na Kladně. Téhož roku odešel do litoměřické diecéze a a stal se farářem v Kováni u Mladé Boleslavi. V r. 1939 jmenován generálním vikářem. Papež Pius XII. jej jmenoval tajným komořím a získal titul monsignore. Žil v Litoměřicích. Od r. 1944 nesídelní kanovník kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích a současně vikář mladoboleslavský. Pod nátlakem nacistů rezignoval na funkci generálního vikáře a přestěhoval se zpět do Kováně. Po válce opět jmenován generálním vikářem a apoštolským protonotářem. Po r. 1950 se stal jedním z tzv. tajných vikářů bez potřebného státního souhlasu. Zatčen a transportován do věznice v Liberci, kde byl tajnou bezpečností nelidsky vyslýchán a a na následky mučení zemřel.
