Na říčce Liběchovce těsně před jejím vyústěním do Labe, vedle zámku. Historie vodního mlýna sahá až do pozdního středověku, o čemž svědčí i řada dodnes zachovalých prvků na budově. Největšího rozkvětu dosáhl mlýn ve 30. letech 20. stol., kdy patřil české mlynářské rodině Papoušků a byl také nazýván „mlýn umělecký“. – Pětipodlažní objekt byl vybaven nejmodernější technologií. Francisova turbína o výkonu třicet koňských sil poháněla nejen několik moderních válcových stolic a dalších špičkových strojů, ale byla i zdrojem energie pro veřejné osvětlení Liběchova. Mlýnské zařízení bylo využíváno až do počátku 50. let, od té doby areál sloužil už jen jako součást zemědělských provozů, skladiště, stáje pro koně, ale i se v jeho bytech vystřídalo několik rodin. – Po roce 1989 mlýn zrestituovali příbuzní Papouškova rodu a zanedlouho ho prodali podnikatelům, kteří celý areál s velmi zachovalými mlýnskými zařízeními chtěli přetvořit v unikátní hotel. Projekt ale nebyl úspěšný, mlýn dál chátral a v létě 2002 ho navíc poškodila pětisetletá povodeň na Labi – voda zaplavila i druhé podlaží mlýnice s ocelovými válcovými stolicemi. Od září 2016 vlastní celý areál archeolog Dušan Thurzo, jenž se snaží spolu s přáteli tuto technickou památku obnovit.
Klíč.slova
mlýny * majitelé mlýna * technické památky
Citace
Umělecký mlýn Liběchov: to hlavní o mlýně na Liběchovce [online]. [cit. 21.8.2017]. Dostupné z: http://umeleckymlyn.libechov.cz/index.php?nid=15881&lid=cs&oid=5519833.
