Stával uprostřed návsi, obestavěn ohradní (hřbitovní) zdí. - Původní kostel písemně poprvé připomínán v r. 1344, již ve 14. stol. byl farní. Opraven v r. 1744 snad J. J. Charrem z Nymburka, v l. 1741-1770 do něj byly přeneseny bohoslužby z vypáleného kostela Nanebevzetí Panny Marie v Předhradí. Okolo r. 1770 měl být kostel opraven podle plánů J. Jedličky a H. Rittiga. Během reforem Josefa II. po r. 1781 byl kostel zrušen a později i zbořen, r. 1791 zpustlý kostel popsal František J. Vavák jako ještě stojící stavbu bez dveří, oken a vnitřního vybavení. - Kostel býval jednolodní, obdélný, s gotickým, polygonálně uzavřeným presbytářem, a hranolovou věží před západním průčelím. Při vchodu do sakristie byl podle Vaváka zazděn náhrobní kámen Kateřiny Hlaváčové z Řeže z r. 1579 (erb s železnou rukavicí), v podlaze presbytáře pak další dva náhrobky z bílého kamene - jeden z r. 1582 s ženskou postavou a nečitelným nápisem (snad s erbem Pelhřimovských z Branče) a druhý menší náhrobek se stejným erbem patřil Aničce z Branče a na Pňově, z r. 1580. - Z tohoto kostela se dochoval pouze náhrobní kámen z r. 1580, který je zazděn ve zdi statku v obci Oseček, a sousoší Kalvárie, přenesené ke kostelu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ve Velkém Oseku.